Ústavní hřbitov

Poněkud vzdálen od tehdejšího Ústavu pro choromyslné byl roku 1909 zřízen ústavní hřbitov, který měl sloužit k pohřbívání zemřelých pacientů a zaměstnanců. V září 1909 hřbitov vysvětil knížecí arcibiskupský vikář Josef Mejsner. Prvním pohřbeným byl 14. září 1909 první pacient ústavu František Janovský.

Za 1. světové války zde byli pohřbívání vojáci, kteří zemřeli v léčebně v improvizovaně zřízeném lazaretu na tyfovou epidemii. Za 4 roky zde bylo pohřbeno 2,860 zemřelých, přičemž jen za rok 1917 jich bylo 1.114.

Pohřbívat se zde přestávalo již v 50. letech, a když byl hřbitov k 1. lednu 1963 předán do správy Pohřební službě, bylo pohřbívání zastaveno úplně. Některé náhrobky vypovídaly i o sporadickém pohřbívání v 70. letech. Hřbitov pak jen pustnul. Ačkoli nápisy již v v 90. letech nebyly čitelné, na hrobech se stále nacházely tabulky a osmicípé hvězdy.

Od roku 2000 probíhá průběžné čištění areálu hřbitova.

Do areálu hřbitova o rozloze 25 tisíc metrů čtverečních obehnaného ohradní zdí se vstupovalo branou z východu nebo ze západu. U jižní zdi byla postavena kaple, v níž se podle některých vyprávění konaly tajné satanské rituály, a vpravo od ní byli pohřbíváni nekatolíci. Podle číslování se zde nacházely asi 3.000 hrobů, ale najdeme i zmínku o 4.200.

Dnes je hřbitov stále obehnán ohradní zdí, ve které zůstaly uloženy některé náhrobní desky, ale je zarostlý náletovými dřevinami. Zdejší kaple je ve stavu blížícím se zřícení. Nejzachovalejším náhrobkem je ten, který patří Marii Tuma rozené Reiter, pacientce ústavu, která zemřela ve 29 letech. Mnohé náhrobky již popadaly a stěží jde rozeznat jednotlivé hroby.

 
  1. Hlavní strana
  2. Místa
  3. Ústavní hřbitov